V loňském roce nám zlato ukázalo svou sílu. Svou pouť zakončilo na velmi solidních hodnotách a jeho výsledek dosáhl černých číslech, konkrétně zhruba 19 % zisku. Na začátku roku jsme byli svědky pozvolného vstupu, začátkem ledna byla cena kolem 1 282 USD / Oz a prvních 5 měsíců se pohybovala v rozmezí cca 1 270 USD – 1 340 USD. Rapidní a dlouhodobý růst začal koncem května. Zlato se vydalo na rally, a ta se přelila i do roku 2020. Vypadá to, že rok 2019 byl rokem, kdy zlato opět potvrdilo svoje kvality bezpečného přístavu.
Loňský rok se nesl ve znamení velkého množství ekonomických a politických událostí, které v různé míře ovlivnily trh s drahými kovy. Letošní rok začal tak, jako by chtěl ten loňský ještě více trumfnout. Pokud bude v tomto duchu pokračovat dál, zlato dostane další šance zářit.
Velkým tahounem poptávky po žlutém kovu byly loni centrální banky. Jejich chuť nakupovat zlato byla podle posledních zpráv natolik silná, že se takřka vyrovnala rekordnímu roku 2018. Tehdy do rezerv centrálních bank přibylo přes 656 tun, nejvíce od roku 1971. Podle nových dat Světové rady pro zlato (WGC) nahromadily centrální banky v roce 2019 zhruba 650,3 tun zlata. Za dva rekordní roky dosáhly centrální banky nákupu přes 1 300 tun zlata, to je více jak třetina roční celosvětové těžby.
Nic nenasvědčuje tomu, že apetit centrálních bank v letošním roce pohasne. Je velmi zajímavé sledovat myšlení bankéřů napříč kontinenty. Mnoho let se zlata spíše zbavovali. V posledních třiceti letech každý rok končil v mínusu, tzn. čistými prodeji... až do roku 2009. Krátce po vypuknutí krize se myšlení bankéřů změnilo, v roce 2010 poprvé nákupy překonaly prodeje a poslední roky padá rekord za rekordem. Nabízí se otázka. Ví centrální banky něco, co my nevíme? Nebo se snaží “pouze” diverzifikovat svá portfolia, aby byla odolnější vůči krizím? Ať tak, či onak, bankéři zřejmě dobře chápou, že zlato není jen dlouhodobou ochranou majetku proti znehodnocení. V poslední krizi si i oni opět připomněli, že je to aktivum, které svou velkou roli hraje v době, kdy ekonomika zpomalí. A to, že brzy zpomalí, je skoro tak jisté, že po této zimě přijde jaro a pak opět léto. Střídání konjunktury a recese se v ekonomice děje s železnou pravidelností, stejně jako se v přírodě mění roční období. Aktuálně svět čeká, zda přijde “něco velkého”.
Krize i dnes může mít podobu dramatického propadu. Způsobit to může jakákoliv silná negativní událost s celosvětovým dopadem. Válečný konflikt USA s Íránem nebo nyní pandemie Koronaviru byly a jsou v této souvislosti aktuálně nejskloňovanější pojmy. Za předpokladu uklidnění celosvětové situace, se zapojením nástrojů monetární politiky se může centrálním bankám (americkému FEDu, evropské ECB nebo čínské PBC) podařit cyklus zploštit. To by přineslo pozitivum v podobě stabilnějšího vývoje světového hospodářství. Negativním vedlejším produktem však může být sycení trhu likviditou v podobě ničím nekrytých peněz provázené držením úroků na extrémně nízké úrovni (tzn. prakticky nulový výnos z držení hotovosti a dalších cenných papírů). A tedy plusové body pro zlato.
Co je na celé situaci nejvíce paradoxní je pozice centrálních bank. Na jednu stranu svou expanzivní monetární politikou devalvují vlastní měny, na stranu druhou nakupují zlato, které z této situace profituje. Když se nad tím však hlouběji zamyslíme a použijeme starou latinskou frázi - Cui bono? V čí prospěch? - zjistíme, že toto počínání dává smysl. Peníze jsou prostředkem pro pohon ekonomik a jako takové historicky devalvují. Zlato je historickým prostředkem pro uchování hodnoty a vyplatí se ho proto mít v portfoliu. Nic víc v tom není, banky se prostě chovají racionálně. Stejně tak, jako mnozí velcí či menší investoři po celém světě, kteří aktuálně drží svou poptávkou cenu zlata blízko hranice 1 600 USD / Oz.