Postupné úbytky zlatých rezerv České národní banky (ČNB) rozpouštěním do mincí jsou už takové, že i české domácnosti ho celkově mají více, byť zlata v evropském měřítku nakupují poskrovnu.
Většina Čechů navíc stále předpokládá, že zlatý poklad patří státu a operace s ním jsou veřejné. Dávno ne. Má ho v rukách pár mužů z ČNB. Detaily rozprodávání bývalého národního pokladu označuje za obchodní tajemství.
Domácnosti vlastní daleko víc zlata než centrální banka.
Z odhadů společnosti Zlato.cz vyplývá, že v Česku jednotliví střadatelé drží aktuálně nad deset tun zlata v uncových plíšcích a cihličkách, což v přepočtu odpovídá zhruba jednomu gramu zlata na osobu. ČNB má přibližně už jen 9,5 tuny zlata a každý rok ho ubývá.
Ve skutečnosti budou ale zlaté rezervy v sejfech domácností ještě mnohem větší, zahrnou-li se do odhadů například i šperky, které se prodaly. Ze zprávy Puncovního úřadu vyplývá, že za devatenáct let, tedy od roku 1997 do loňska, bylo v Česku opuncováno celkem na 69 tun zlata.
Zato ČNB mince z národního zlatého pokladu, které v něm byly už od časů první republiky, už před pár lety k překvapení mnohých prodala a stále tají komu a přesně za kolik. Ještě před patnácti lety měla ČR ve svém pokladu kolem čtrnácti tun zlata. Jenže ČNB zlato z něho rok co rok po troškách rozpouští do výroby zlatých mincí.
Sbohem, poklade..
Další pro řadu lidí obtížně stravitelná věc je, že český zlatý poklad už není státní. Nenápadnou novelou zákona o ČNB v roce 2013 se státní zlaté rezervy staly majetkem přímo ČNB. To má za následek to, že si s ním může de facto dělat, co chce, a především nemusí zveřejňovat podrobnosti o odprodeji zlata, tedy za kolik a komu.
Zákon nabyl účinnosti 1. července 2013, podepsáni jsou pod ním Němcová, Zeman, Rusnok. Ustanovení uvařil parlament za Nečasovy vlády a podepsal ho Rusnok coby premiér tehdejší úřednické vlády.
„Lidé cítí vůči zlatu určitý sentiment a vnímají je jako něco, co si dlouhodobě udržuje hodnotu. Avšak k využívání pro potřeby rezerv centrálních bank to není šťastný nástroj. Není dostatečně likvidní, a to nikoli pouze kvůli omezené likviditě trhu, ale také kvůli tomu, že veřejnost velmi citlivě vnímá nákupy a prodeje zlata, jeho uchovávání a ‚oprašování‘ s sebou přináší vysoké náklady,“ sdělil Právu ředitel odboru komunikace ČNB Marek Zeman.
Podle něj v ceně zlata také dochází i k častým výkyvům. Zlato tedy není primárním aktivem, do kterého by centrální banka směřovala devizové rezervy. Nějaké rezervní zlato si ale ČNB zřejmě ponechá.
„V období, kdy velké státy rozšiřují své zlaté rezervy a kdy dlouhodobě roste cena zlata, ČNB naopak národní zlato rozprodává do mincí. Tisknou se nové a nové peníze. Centrální banky se proměnily z regulátora v aktivního hybatele v oblasti ekonomického směřování států, a to dlouhodobě poškozuje přirozené tržní mechanismy,“ míní Pavel Ryba z firmy Golden Gate.
„Nelze vyloučit, že nás okolnosti jako například emise zlatých pamětních mincí nebo budoucí vstup do eurozóny donutí objem zlata o něco málo navýšit. I tak by se ale mělo jednat pouze o několik málo procent veškerých rezerv,“ uvedl Zeman.
„Cena zlatých mincí, k jejímuž emitování je ze zákona určena pouze ČNB, je odvozována od tržní ceny zlata a od dalších nákladů při ražbě a centrální banka je při prodeji vždy zveřejňuje,“ potvrdil Zeman
Zlato si svou hodnotu uchovává
Svého prozatímního vrcholu dosáhlo zlato v roce 2011, kdy přesahovala jeho cena 1800 dolarů za unci.V následujících letech cena klesala až na hranici 1050 dolarů za unci v prosinci roku 2015. V roce 2016 ale začala cena zlata stoupat až nad 1360 dolarů za unci, v posledních týdnech se obchoduje jedna unce okolo 1270 dolarů.
„Čím vyšší je očekávaný zisk, tím více hrozí, že o peníze přijdete. Někomu adrenalin v investicích vyhovuje, pro někoho je můrou. Zlato si hodnotu uchovává a nemělo by tak chybět v žádném portfoliu,“ míní Aleš Brix z České mincovny.
Zdroj