Čína zaujímá ve světové produkci zlata první příčku a je daleko před druhou Austrálií a třetím Ruskem. Její podíl na světové těžbě činí cca 15 %. Podle nejnovějších údajů však došlo u největšího producenta v prvním pololetí roku 2017 k poklesu produkce o 9,8 %, oproti stejnému období v roce 2016. Také společnost GFMS World Gold předpovídá, že těžba zlata v Číně by se měla meziročně snížit. Zatímco globální poptávka po zlatě zůstává i nadále obrovská, nabídka postupně klesá.
Tento pokles produkce u největšího producenta zlata na světě může být dalším ukazatelem vrcholu zlata. V prvním pololetí roku 2017 Čína vytěžila 207 tun, zatímco ve stejném období v roce 2016 činila těžba 230 tun. Produkce tedy poklesla o 23 tun (10 %).
GFMS World Gold Survey očekává, že čínská nabídka zlata klesne v letošním roce o 14 % z vrcholu roku 2014. Na základě aktualizovaných čtvrtletních zpráv o produkci se předpokládá, že ve třetím čtvrtletí roku 2017 bude těžba v meziročním srovnání ještě více omezena.
V oblasti průmyslu panuje konsensus a poukazuje na značný pokles čínské důlní výroby za celý rok. Tento pokles nabídky by mohl mít významný dopad na světovou zásobu zlata vzhledem k vedoucí pozici země na trhu se zlatem. V roce 2016 činila produkce 455 tun, což bylo o cca 185 tun více než vytěžila druhá Austrálie. Rovněž čínská poptávka po zlatě je největší na světě a předčí i tu indickou, kde zlato hraje rovněž významnou roli. Tato čísla by mohla znamenat, že produkce zlata dosáhla svého vrcholu. Vzhledem k tomu, že se země značně spoléhá na domácí dodávku zlata, může nedostatek přimět Čínu k větším dovozům žlutého kovu ze zahraničí. Tento vývoj by mohl vyvolat vyšší tlak na globální nabídku a pravděpodobně i zvýšení cen žlutého kovu. Situaci zhoršuje i skutečnost, že mnoho dalších zemí, které produkují zlato, také trpí klesající produkcí.
Problém není jen u Číny
Tento problém s produkcí není jen u Číny. Čína je velmi závislá na domácí nabídce zlata a poukazuje na problémy, které jsou dále v souladu s vysokou úrovní poptávky po zlatě. Počátkem roku byla Čína rovněž zemí, která v posledních letech zvyšovala produkci žlutého kovu. Hlavní důvod poklesu produkce neplyne z poklesu poptávky nebo ceny. Zvyšující se úsilí vlády bojovat proti znečištění a ochraně životního prostředí vede k poklesu těžby. Klesající nabídka není jen problémem Číny, ale je to běžný problém všech zemí produkujících zlato. Na počátku roku GFMS uvedla, že celosvětová produkce činila za první čtvrtletí roku 2017 cca 756 tun, což bylo o 1 tunu méně než v prvním čtvrtletí roku 2016. Největší pokles byl zaznamenán v Jižní Americe a v Asii.
Obrovský pokles těžby je v Jižní Africe, ze které pocházelo 40 % celosvětové produkce zlata. Dnes tomu již tak není. Podívejme se na graf, kde je zaznamenán vývoj produkce zlata v Jižní Africe od roku 1940 do současnosti. Vidíme, že vrchol byl kolem roku 1970, kdy těžba činila cca 1 000 tun. Od té doby dochází stále k poklesu produkce až na dnešní úroveň, která činí cca 140 tun. Dnes Jihoafrická republika zaujímá v produkci zlata sedmé místo na světě.
Začátkem roku 2017 vyjádřil svou obavu i předseda Světové rady pro zlato Randall Oliphant. Prohlásil, že světová produkce zlata již pravděpodobně dosáhla svého vrcholu a dojde k dalšímu poklesu nabídky. Rovněž řekl, že bude velmi těžké produkovat dostatečné množství zlata, aby byla uspokojena stále rostoucí a masivní poptávka.
Z krátkodobého hlediska je možné, aby Čína zvýšila dovoz za účelem uspokojení domácí poptávky a rovněž se může snažit zvýšit svou vlastní produkci. Z dlouhodobého hlediska je toto řešení neudržitelné. Zlaté doly jsou postupně vytěženy a dodávky se opírají o produkci z nových dolů. Nicméně, není možné se na tyto dodávky spoléhat.
Pierre Lassonde, kanadský podnikatel a filantrop, který působil ve vedení těžařských firem, vysvětlil tuto problematiku. Pokud bychom se podívali zpět do 70., 80. a 90. let, tak v každém tomto desetiletí objevil průmysl nejméně jeden zdroj, který poskytl 50 a více milionů uncí zlata, další pak nejméně 30 a více milionů uncí a bezpočty zdrojů, které poskytovaly 5 až 10 milionů uncí. Ale pokud se podíváme na posledních 15 let, zjistíme, že se nenalezl zdroj, který by dal více než 50 milionů uncí, ani 30 milionů uncí a jen velmi málo zdrojů, které poskytly 15 milionů uncí. Je tedy vidět, že zdroje docházejí.
Zdroje docházejí, nabídka klesá, ale zlatá poptávka nevykazuje žádné známky poklesu. Oliphant věří, že nebude dostatek zlata k uspokojení celosvětové poptávky. Rovněž také vidí rizika v politickém a ekonomickém systému a také v silné poptávce Indie a Číny, jako klíčových hnacích sil pro zvýšení poptávky po zlatě a rostoucí ceně.
Celá tato situace je velmi pozitivní a je úrodnou půdou pro rostoucí cenu zlata k čemuž bezpochyby dojde, jelikož zdroje nejsou nekonečné.
Zdroj