Letos v létě uplynulo deset let od doby, kdy svět postihla ekonomické recese, která ho poznamenala na řadu dalších let. Mnoho lidí přišlo o práci, úspory, domovy a sny. Světová ekonomika se s krizí celkem rychle vyrovnala, ovšem za cenu obrovského zadlužení.
Řada ukazatelů nás usvědčuje z toho, že opakujeme staré chyby a příchod nové recese je více než reálný. Finanční krize, která vypukla v letech 2007 až 2008, byla tou největší hospodářskou katastrofou od roku 1929. Jejím hlavním spouštěčem byly, jak známo, problematické hypotéky na americkém trhu. Banky za podpory státu štědře rozdávaly vysoké půjčky na bydlení, dokonce i lidem se špatnou úvěrovou minulostí.
Jenže po zvýšení úrokových sazeb ze strany amerického FEDu v roce 2006 se splátky pro mnoho rodin staly finančně neudržitelné a obrovské množství z nich už nebylo schopno své závazky plnit. Nesplácené a předčasně ukončené hypotéky zapříčinily krach desítek amerických poskytovatelů úvěrů a bank. Netrvalo dlouho a problémy se rozšířily dále do Evropy a zbytku světa.
Bankovnímu systému najednou chyběly reálné peníze a nebyl schopen dostát svým splatným závazkům. Ekonomika prošla při prudkých propadech kapitálových trhů silnou deflací. Banky kolabovaly, nezaměstnanost prudce vystřelila, bankrotovaly dokonce celé vlády. Na situaci okamžitě reagovaly centrální banky: snížily sazby na nulu a spustily kvantitativní uvolňování, tedy tištění peněz napříč všemi kontinenty.
Tato odpověď politiků a centrálních bankéřů však léčila jen symptomy krize, a ne její původní příčiny. Na krizi způsobenou dluhy odpověděli pouze dalším navyšováním dluhu. Podstatu krize neřešili a skutečné problémy zamaskovali mohutným tištěním peněz.
Dnes se ekonomice opět zdánlivě daří. Centrálním bankám se konečně povedlo nastartovat růst i inflaci. Jenže současně se objevují stejné příznaky, které před deseti lety krizi odstartovaly: prudce roste zadlužení, cena nemovitostí dosahuje maxim, bubliny na finančních trzích se nafukují, ekonomika se začíná přehřívat.
Obrovské množství nových peněz v ekonomice pomohlo nafouknout hned několik bublin na trzích. Příkladem může být Česká republika, ceny bydlení tu meziročně stouply o jedenáct procent, nejrychleji z celé EU.
Finanční krize zanechala hluboké nezhojené šrámy také v evropském bankovnictví. Evropský bankovní systém tíží nesplácené půjčky v hodnotě zhruba 990 miliard eur. Tato suma odpovídá 6,7 procenta unijního HDP.
Před blížící se ekonomickou katastrofou nedávno varoval také odcházející německý ministr financí Wolfgang Schäuble. Riziko vidí především v celosvětovém růstu zadlužení veřejného i soukromého sektoru a pumpování likvidity do oběhu, kterého se dopouštějí centrální banky. Obává se také možné nestability v eurozóně ohrožované nesplácenými bankovní úvěry.
Dluh je problém celého světa. Tím, že poslaly sazby na nulu, daly centrální banky lidem signál, že se mají zadlužit. Celkový dluh obyvatel České republiky činil na konci letošního prvního pololetí 2,06 bilionu korun a meziročně vzrostl o devět procent. Lidé se přitom zadlužují kvůli věcem, které ztrácejí hodnotu, například úvěry na auta překonávají v USA všechny rekordy. Rozumnější by bylo uvědomit si narůstající rizika a připravit své portfolio na horší časy, nejlépe důkladnou diverzifikací.
Zdroj